Bible: Prohlašuje se za neomylnou?

Postoj ‚všechno, nebo nic‘ není zrovna biblický i přes to, že se o ní takto zmiňovali mnozí duchovní vůdcové a vlivní lidé v historii. Například John Wesley ve svém denníku z 24. srpna roku 1776 napsal: „Nuže, má-li být v Bibli nějaká chyba, pak by jich tam muselo být na tisíce. Byl-by li v této knize jen jediný klam, pak by nepocházela od Boha pravdy.“ Pavel nabádá: „Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu.“ (Titovi 3,9) Nemáme se „zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru.“ (1. Timoteovi 1,4)

Jakmile přestaneme lpět na naší potřebě sladit si všechny detaily Bible, pak se vytratí i strach a budeme se moci plně věnovat důležitému naslouchání podstatnému poselství z Písma a usilovat o pochopení Jeho vůle tak, že se Jeho pravda v našem životě projeví. Zdá-li se nám, že jsou v Bibli nějaká rozporuplná místa, pak je zřejmé, že Bůh dopustil, aby se tam vloudila. I tak ale Ježíš při svém pobytu zde na zemi řekl, že přišel proto, aby naplnil zákon, a že spíše pomine nebe a země, než by mělo zklamat jediné písmenko či jediná čárka ze Zákona. (Matouš 5,17.18)

Bůh měl v průběhu staletí své věrné svědky, kterým svěřil pravdu a kteří slovo Boží zachovali. Díky Božím zázrakům se přes různé dobové těžkosti dochovaly rukopisy židovských i řeckých textů.

Všeobecným závěrem mnoha čtenářů Bible je, že nemohou této knize důvěřovat, pokud mají dojem, že v ní našli nějaké nesrovnalosti. Základní otázkou zůstává, zda-li je k věrohodnosti zapotřebí absolutní dokonalost. Jestli někdo na Písmo svaté nahlíží jako na filozofický spis, vědecký dokument, či dokonce rukopis přímo božského původu, pak můžeme obrazně říci, že jde o osudnou trhlinu v náhledu na věc. Pokud je ale Bible spíše něco jako dopis od rodinného příslušníka nebo od dobrého přítele a pokud k ní přistupujeme stejně tak, tedy jako ke zprávě od svého důvěrného přítele, pak v ní nepotřebujeme nalézat úplnou dokonalost. Bible nám nebyla dána ve vznešené nadlidské řeči, ale v řeči běžných lidí. Ježíš na sebe vzal podobu člověka proto, aby jej vykoupil z pozice, ve které se nacházel. Vše, co je lidské, je nedokonalé.

Je třeba, abychom došli do bodu, kdy přijmeme Bibli takovou, jaká je, jako inspirované slovo. Měli bychom nechat Boha, aby se o svou knihu postaral sám, tak jak to činil po staletí. Rád bych nyní apeloval na ty, kdo si libují ve vyhledávání různých chyb a nesrovnalostí, a vyzval je, aby skončili s kritizováním a přimkli se k Bibli s ohledem na její hodnotu a ve snaze být poslušní slovu Božímu. Pokud to učiní, nikdo z nich nebude ztracen.

Téměř jedno století liberální a kritičtí učenci zdůrazňovali odlišnost v biblických dokumentech, avšak v teologickém uvažování dnešní doby se znovu obnovil důraz na  neodmyslitelnou jednotu Bible. Její velká sjednocující podstata, její centrální téma, vykupitelský plán a vypracování tohoto plánu v historii lidstva, to je to, co se bezchybně odráží ve všech slovech Písma. Jednota Bible však nemůže být vysvětlována jako uniformita. V jednotlivých knihách Písma svatého je představen vykupitelský plán z různých úhlů, přičemž důraz je položen na rozdílné aspekty s rozdílnou důležitostí.

Bible je – stejně jako její autor Ježíš Kristus – výsledkem tajemné kombinace božského a lidského. Stejně tak jako lidská mysl není schopna plně vysvětlit vtělení, tak také není schopna vysvětlit Bibli. Při psaní jednotlivých knih Bible se zcela projevovala osobitost samotných pisatelů a jejich styl psaní i slovní zásoba se odrazily ve výsledné podobě jejích kapitol. Přesto všechno je Bible „inspirovaná Bohem“ (2. Timoteovi 3,16.17). Když lidé mluvili ve jménu Božím, jednali pod vedením Ducha svatého. (2. list Petrův 1,21) Bible je tedy ve zvlášním a přesvědčivém významu Slovo Boží.