Výmluvy
Výmluvy se objevily už v souvislosti s prvním hříchem, který byl člověkem spáchán. V biblické knize Genesis 3,11–13 můžeme číst: “Bůh mu řekl: ‚...Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?‘ Člověk odpověděl: ‚Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.‘ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: ‚Cos to učinila?‘ Žena odpověděla: ‚Had mě podvedl a já jsem jedla.‘”
Nevymlouvej se, když vyznáváš hřích. V Bibli v Listu Jakubově 1,13–15 je psáno: “Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.”
Nehledej výmluvy, když chceš utéct ze svého manželství. V Matoušově evangeliu 5,32 je psáno: “Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.”
Pokud nám Bůh ukazuje cestu, očekává od nás spolupráci, nikoli výmluvy. On zajistí vše potřebné. Doklad toho nalezneme v Bibli, Exodus 4,10–12: “Ale Mojžíš Hospodinu namítal: ‚Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.‘ Hospodin mu však řekl: ‚Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!‘”
Nemáme se vymlouvat, abychom se tak mohli vyhnout odpovědi na Boží pozvání. Výstižně to vyjadřuje příběh zapsaný v Lukášově evangeliu 14,15–24: “Ježíš mu řekl: Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘”