Nadržování

Bůh nikomu nenadržuje. Je to jasně vyjádřeno na několika místech v Bibli, např. v knize Skutků 10,34: “A Petr se ujal slova: ‚Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní.‘” Římanům 2,11: “Bůh nikomu nestraní.”

Proč Bůh nadržování zavrhuje? Protože přináší dvojité měřítko, které ubližuje a působí destruktivně. Důkaz objevíme v Bibli, Malachiáš 2,9: “Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám.”

Nadržování má za následek snižování lidí, za které Ježíš zemřel, a zároveň i znevažování Božích hodnot. Nahlédněme do Bible, List Jakubův 2,1–4: “Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: ‚Posaď se na tomto čestném místě,‘ kdežto chudému řeknete: ‚Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.‘ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?”

Nadržovat někomu v rodině je nebezpečné a nemoudré. Bible to dokazuje na příběhu z knihy Genesis 37,3.4: “Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici. Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova.”