Odpuštění
Bůh je připraven a čeká, aby odpustil každému, kdo o to požádá. Žalmista David to v Žalmu 86,5 vyjádřil těmito slovy: “…neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.”
Ke komu upíná David svou naději na odpuštění? Podívejme se do Bible, Žalm 51,3.4 (SNC): “Odpusť mi, Bože, odpusť mi, prosím, pro svoji lásku odpusť mi hřích. Slituj se, vymaž mé nepravosti, umyj mě, očisti mou špínu!”
Lze nějak poměřit Boží milost? Bible ji vymezuje v Žalmu 103,11.12: “Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.”
Jaké zaslíbení je dáno těm, kteří vyznají své hříchy? Odpověď najdeme v 1. listu Janově 1,9: “Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.”
Může mi být odpuštěno i v případě, že stále chovám někoho v nelibosti? Ježíš na tuto otázku odpovídá v Matoušově evangeliu 6,14.15: “Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.”
Ti, kterým bylo odpuštěno, pak mají odpouštět ostatním. Tak nás k tomu vede Bible, Efezským 4,32: “…buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.”
Opravdové odpuštění si nedělá záznamy o chybách. V Bibli, Matouš 18,21.22, je zapsán tento rozhovor: “Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: ‚Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?‘ Ježíš mu na to odpověděl: ‚Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.‘”
Neměli bychom se už dále cítit vinni, pokud je nám odpuštěno. David to vyjádřil v Žalmu 32,5 (SNC): “Proto jsem ti, Bože, vyznal svůj hřích a odkryl před tebou své špatnosti. Řekl jsem: ‚Vyznám se Bohu ze svých hříchů!‘ A tys mi odpustil a smazals moji špatnost i mé viny.”
Ježíš nás prostřednictvím odpuštění zcela osvobozuje od odplaty za hříchy. Apoštol Pavel v listu Koloským 2,13.14 (SNC) vysvětluje: “Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu. Seznam vašich hříchů, který svědčil proti vám, přibil na kříž, a tím jej navždy zničil.”
Co bys měl dělat, když cítíš, že potřebuješ odpuštění?
Za prvé: Přiznej si svůj hřích. Takové doznání najdeme např. v Žalmu 51,4–6: “…moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.”
Za druhé: Popros o odpuštění svého hříchu. Takovou prosbu objevíme také v Žalmu 51,9–14 (SNC): “Jen když mě očistíš, budu zas čistý, když ty mě umyješ, budu jako sníh. Obnov mou radost, moji rovnováhu, ať zase poznám, co je to smích. Přestaň se dívat na moje viny, vymaž je, zahlaď, znič a zapomeň! Ať jsem zas čistý, celý bez poskvrny, na žádnou špatnost ať už nemyslím! Jen mě nevyháněj ze své přítomnosti, svého Ducha svatého mi neber! Navrať mi zas pokoj, radost ze záchrany, obdaruj mé srdce tichou pokorou.”
Za třetí: Věř, že ti Bůh již odpustil a nemusíš se více cítit vinen. V Žalmu 32,1–6 David vypravuje toto: “Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.”