Dávání
Bůh je potěšen, když mu lidé něco osobně dávají. V biblické knize Exodus 35,22 čteme, že “přicházeli muži i ženy a všichni ze srdce dobrovolně přinášeli spínadla, kroužky, prsteny a přívěsky, všelijaké zlaté předměty, totiž každý, kdo nabídl Hospodinu zlato jako oběť podávání.”
Naši štědrost Bůh obrátí v požehnání. V Bibli v knize Ezdráš 2,68.69 čteme, jak Izraelité přinášeli dary na obnovu zničeného chrámu: “Někteří představitelé rodů přinesli po svém příchodu k domu Hospodinovu do Jeruzaléma dobrovolné dary pro Boží dům, aby jej mohli postavit na jeho základech. Podle svých možností dali na chrámový poklad pro to dílo šedesát jeden tisíc zlatých darejků a pět tisíc hřiven stříbra a sto kněžských suknic.”
Štědrou obětavostí oslavujeme Boha. V Bibli, 2. Korintským 8,2.3 (SNC), čteme o křesťanech v Makedonii toto: “Ačkoli se tam museli potýkat s všelijakými nesnázemi a podstoupit nejednu tvrdou zkoušku, byla radost věřících tak veliká, že při vší své chudobě sebrali mezi sebou neuvěřitelnou částku. Nedávali jen to, co jim přebývalo, ale daleko víc.”
K tomu, abychom mohli projevit svou štědrost, je zapotřebí věci dopředu promýšlet a plánovat. V biblické knize Leviticus 19,9.10 Bůh přikazuje pamatovat na chudé a pocestné: “Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.”
Dávání také představuje způsob uctívání. Tak se to děje například ve známém příběhu zapsaném v evangeliu podle Matouše 2,11: “Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.”
Dary by měly být přinášeny dobrovolně. V Bibli, 2. Korintským 9,7, se píše: “Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.”
Každý člověk by měl dát jen tolik, kolik může. Je to uvedeno v Bibli, 2. Korintským 8,12: “…vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.”
Mnoho se očekává od těch, jimž bylo mnoho dáno. Přesně tak je to řečeno v Bibli, Lukáš 12,48: “Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.”
Desátky a dobrovolné dary nám zajišťují Boží požehnání. Je to doloženo v Bibli, Malachiáš 3,8.10: “Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‚Jak tě okrádáme?‘ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.”
Štědrost nám bude opětována. Ježíš v Lukášově evangeliu 6,38 říká: “Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.”
Bůh sám je tím největším příkladem v dávání. Čteme o tom v Janově evangeliu 3,16: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.”