Chtivost

Chtivost je jednou z vlastností, která patří světu. Potvrzují to slova z 1. listu Janova 2,16.17: „Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“

Chtivost sama o sobě je hříšná a často je používána jako výmluva pro následný hřích. Bible nás však v Matoušově evangeliu 5,28 varuje: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“

Chtivý muž ponese za své jednání následky. Upozorňuje na to Bible v Přísloví 6,25–29: „Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí! Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši. Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty? Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy? Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.“

Boží milost nám pomáhá odolat chtivosti. Je to vyjádřeno v Bibli, Titovi 2,11.12 (SNC): „On ukázal, že miluje všechny lidi a chce je zachránit. To nás vede k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a tělesných choutek a žili své dny moudře, spravedlivě a v úctě před Bohem.“