Lhaní

Lhaním si sami ubližujeme. Bible nás v Listu Efezským 4,25 vybízí: „Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním, vždyť jste údy téhož těla.“

Deváté přikázání zakazuje lhaní. Biblická kniha Exodus 20,16 (PBK) říká: „Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.“

Lhaní nemá s Kristem nic společného. V Bibli, Koloským 3,9.10 (SNC), čteme: „Neoklamávejte jeden druhého; lež a neupřímnost provázely váš starý život. Zřekněte se svých dřívějších zvyků a dejte se přetvořit Bohem, abyste byli jemu podobní a plnili jeho vůli.“

Bůh lhaní nenávidí. Bible to vyjadřuje v Přísloví 12,22: „Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“

Lháři jsou vyloučeni z Boží přítomnosti. I to je v Bibli, Žalm 101,7: „Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.“

Neupřímným není dovoleno vejít do Božího města. V biblické knize Zjevení 22,15 je psáno: „Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.“

Jsme lháři, pokud se prohlašujeme za křesťany, a přitom neposloucháme Boha. Zrovna tak to Bible vyjadřuje v 1. listu Janově 2,4: „Kdo říká: ‚Poznal jsem ho‘, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.“

Pokrytci jsou lháři. Je to zmíněno v Bibli, List Jakubův 3,14: „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.“

Bůh nám rád odpustí naše přetvařování a lhaní, když mu dáme najevo, jak nás to mrzí. Bible nám to přislibuje v 1. listu Janově 1,9: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“