Vyspělost

Cesta k duchovní vyspělosti nekončí s pochopením základního učení, ale vede k hlubšímu porozumění. Toto směrování je v Bibli popsáno např. v Židům 6,1: „Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha…“

Duchovní vyspělost je proces, který vyžaduje čas. Nakonec nás vede k opuštění lidské malosti a k nelpění na vlastních tužbách. V Bibli, 1 Korintským 3,1–3 (SNC), čteme: „Bratři, jestli jsem k vám mluvil jako k malým dětem, mělo to svůj důvod. Nemohl jsem přece od vás v duchovních záležitostech očekávat chápavost vyspělých křesťanů, když vaše víra byla teprve v plenkách. Mám dokonce dojem, že z nich dosud nevyrostla a že stále ještě u vás převládají tělesné sklony. Řekněte sami – nejsou vaše spory a žárlivost až příliš lidské?“

Duchovní vyspělost nahrazuje dětinskost. Tak o tom píše apoštol Pavel v 1. listu Korintským 13,11 (SNC): „Dokud jsem byl dítě, byl dětinský můj rozhled i způsob myšlení Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.“