Chvála
Kdo a jak by měl Pána chválit? Přečtěme si poslední žalm ze starozákonní knihy Žalmů: „Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.“ (Ž 150,1–6)
Chvála je duchovní oběť. Máme být vděčni Kristu za jeho oběť na kříži a vyprávět o této oběti druhým. V Židům 13,15 je psáno: „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.“
Chvála je poděkování Bohu za mnoho Jeho milostivých darů. V Žalmu 103,2 čteme: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!“
Chval Boha za odpuštění a za vyslyšené modlitby. V Žalmu 65,2–4 (SNC) se mluví o slibech; těmi jsou tichá díkuvzdání Bohu za to, že odpovídá na naše modlitby: „Bože, před tvou velebností na Sijón sluší se v úctě umlknout, sliby tobě dané plnit. K tobě, který odpovídáš na modlitby, přicházejí lidé odevšad. Hříchy, jež nás přemohly, ty odpustíš, i naše nevěrnosti.“
Celé stvoření je jako symfonie, která chválí Boha za to, kým je a co koná. K chvále vybízí celý Žalm 148: „Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy, chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine. Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, starci i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.“
Boha chválíme proto, že je mocný. Tak tomu je na mnoha místech Bible, např. v Žalm 21,14: „Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.“
Hudba je dobrý způsob k chválení Hospodina. V žalmech je vyjmenováno mnoho možností, jak můžeme chválit Boha, např. Žalm 33,1–3: „Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic.“
Chval Pána, i když je ti v srdci těžko. Pisatel žalmů v Žalmu 34,2–4 (SNC) vyznává: „V každém čase chci Bohu dobrořečit, vždy ho budou má ústa chválit. Bohem se bude chlubit má duše, ponížené to povzbudí. Se mnou budou oslavovat Boha, spolu jej budeme vyvyšovat.“
Každý den bychom si měli vymezit čas pro chválu Pána, stejně jako žalmista, který se v Žalmu 61,9 zavazuje: „ Budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.“
Chval Jej za to, že dokáže zármutek obrátit v radost. Takovou zkušenost prožil i král David, Žalm 30,12.13: „Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.“
Chval Boha za jeho milost a dobrotu. „Není to důvod chválit Hospodina za jeho lásku a divy, jež pro lidi koná? Žíznivým dává pít, hladové sytí dobrými věcmi.“ (Ž 107,8.9 – SNC)