Smíření

Smíření může proměnit i beznadějné vztahy. V Bibli je popsán případ, kdy se z otroka, který dělal svému pánovi jenom škodu, stal křesťan – a Filemon, jeho pán, jej měl nyní přijmout jako svého bratra. Apoštol Pavel se jej zastává, Filemonovi 1,15.16: „Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky - ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem.“

Smíření je ústředním poselstvím evangelia. Je to vyjádřeno v Bibli, 2 Korintským 5,18.19: „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“

Smíření uzdravuje rozbitá přátelství. Ježíš nás k němu vybízí v evangeliu podle Matouše 18,15 (SNC): „Proviní-li se proti tobě někdo z věřících, vyhledej ho a promluv si s ním mezi čtyřma očima. Přizná-li svoji chybu, udělal sis z nepřítele znovu bratra.“