Ostatek
„Ostatkem“ nazýváme to, co zůstává z původního těla nebo hmoty. Ve vztahu k Božímu lidu to označuje ty, kdo zůstali věrní Jeho původní pravdě i přes odpadnutí a odpor ostatních. Kniha proroka Izajáše začíná nářkem nad nevděčným a neposlušným Izraelem, ale i v něm se našel „ostatek“, Izajáš 1,9: „A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.“ Mezi všemi, kteří se hlásí ke křesťanství, tvoří „ostatek“ poměrně malou část. Je to vyjádřeno v Bibli, Římanům 9,27: „Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn.“
Tito Boží lidé si dobře uvědomují, že jsou spaseni milostí, a ne vlastní zásluhou. V Bibli, Římanům 11,5, je psáno: „A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.“
Boží ostatek si hluboce váží Jeho odpuštění a milosti: může proto plně zakoušet očištění a spasení. V Bibli, Micheáš 7,18-20, čteme nádherné vyznání Božího slitování: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! On … si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.“
Satan je v poslední době rozzloben na Boží ostatek a mstí se proti nim válkou. Je to zaznamenáno v Bibli, v prorocké knize Zjevení Janovo 12,17: Rozlícená drak se chtěl ženě pomstít, a tak rozpoutal boj proti jejím ostatním dětem, které zachovávají Boží přikázání a je jim svěřeno Ježíšovo poselství.“ Ten drak je ďábel, Zjevení 12,9: „A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.“ Žena symbolicky představuje Boží lid, Jeremjáš 6,2 (PBK): „Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.“ Izajáš 51,16: „…a řekl jsem Sijónu: ‚Ty jsi můj lid‘.“
Ostatek jsou lidé bezúhonní, kteří milují pravdu a jsou naprosto čestní. Ve starozákonní knize Sofonjáš 3,13 je o nich psáno: „Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.“
Přestože se Satan pokouší svést celý svět, ostatek neoklame, jelikož jsou to lidé oddaní Bohu. Zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova, jak jsme o tom četli ve Zjevení Janově 12,19: „… proti jejím ostatním dětem, které zachovávají Boží přikázání a je jim svěřeno Ježíšovo poselství.“
Svědectví Ježíšovo je duch proroctví. Tak to anděl Janovi vysvětluje ve Zjevení Janově 19,10: „Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: ‚Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni! Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.‘“
Toto prorocké svědectví je světlem, které vede v této poslední době Boží lid. Bible to dokládá v 2. listu Petrově 1,19–21 (SNC): „A tak jsme byli svědky toho, jak se do důsledku naplnila proroctví. Proto jim věnujte tu největší pozornost, vždyť svítí jako světlo uprostřed noční tmy, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Buďte si však předem vědomi toho, že žádné proroctví Písma nezáleží na osobním výkladu. Vždyť proroctví nikdy nevzešlo z lidské vůle, ale z Ducha svatého…“
Ježíš zaslibuje zvláštní požehnání těm, kdo studují Jeho prorocké slovo a nechají se jím vést, zvláště pak knihou Zjevení. Čteme o tom ve Zjevení Janově 1,3: „Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.“
Lidé, kteří tvoří „ostatek“, budou na příkladu svého života ukazovat moc evangelia. Podle Bible jednou „…přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.“ (Jóel 3,4). „Avšak každý, kdo vzývá Hospodina, nezahyne, ale zachrání se. Na Sijónu a v Jeruzalémě vyváznou pouze ti, kteří odpověděli na Hospodinovo volání a spolu s ostatními zachráněnými přijali jeho ochranu.“ (Jóel 3,5 – SNC)
I ty můžeš odpovědět na Boží volání a být mezi těmi, kdo věrně a poslušně následují Ježíše. V knize Zjevení 22,14 (SNC) Ježíš žehná těm, kdo mají čisté srdce: „Šťasten, kdo má očištěné srdce: před ním se otevírá věčný život a brány nebeského města … Já, Ježíš, jsem pověřil svého posla, aby tuto zvěst vyřídil církvi, Já, potomek velkého krále Davida, Jitřenka nového svítání!“ V závěru knihy Zjevení čteme pozvání,16.17 (SNC): „Duch i církev volají: „Přijď!“ A všichni, kdo je slyší, ať se připojí svým „Přijď!“ Kdo žízníš, pojď sem a čerpej zdarma vodu života.“