Sebevědomí
Naše sebevědomí je založeno na hodnotě, jakou nám dává Bůh. O tom, jak moc si nás cení, jsme ujištěni v Bibli, Žalm 8,4–6: „Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“
Bůh nás nehodnotí podle majetku či společenského postavení. V Žalmu 113,7.8 (SNC) je psáno: „Nuzného žebráka on pozvedá z prachu, z hnojiště zvedne ubožáka, aby ho posadil rovnou vedle knížat, dal mu čestné místo v čele svého lidu.“
Bůh si nás cení a má nás stále na mysli. Bible to dokládá v Žalmu 139,2.3: „Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.“
Pro Boha má každý z nás velkou hodnotu. V Bibli, Lukáš 12,6.7, čteme: „Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.“
Pokud se chceme poctivě a správně ohodnotit, měli bychom mít na paměti, že naše hodnota se odvozuje od naší nové identity v Kristu. V Bibli, Římanům 12,3, nás Pavel varuje, abychom si o sobě nemysleli víc, než odpovídá naší víře: „Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“