Hřích
Co je to hřích? Hřích je porušení Božího zákona. Tak to definuje Bible, 1. list Janův 3,4: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“ Na závěr svého dopisu Jan opakuje, 1. list Janův 5,17 (SNC): „Každá neposlušnost je hřích…“
Co je Boží zákon? Jsou to přikázání, které sám Bůh napsal svým prstem na kamenné desky a dal všem svým dětem, aby se podle nich řídili. Je zapsán v Bibli, Exodus 20,3–17: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče, ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Základní princip Božího zákona je shrnut v jednom slově – láska. Když se Ježíše ptali, které přikázání je nejdůležitější, odpověděl jim, evangelium podle Matouše 22,37–40: „On mu řekl: ‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Každý zlý skutek vychází z nitra; začíná pouhou myšlenkou, ale způsobuje hřích. V Bibli, evangelium podle Marka 7,20–23 (SNC), stojí: „Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra. Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost, nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti. To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“
Nikdo z nás není lepší než ten druhý – všichni hřešíme. Apoštol Pavel v Bibli, v listu Římanům 3,9.10, napsal: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.‘“
Bez Ježíše by hřích způsobil jediné - smrt. Je to vyjádřeno v Bibli, Římanům 6,23 (SNC): „Hřích dává svou odplatu – smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život. Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista.“
Co když si nejsem jistý, zda jsem v něčem nezhřešil? Měli bychom se modlit, tak jako se modlil v Bibli král David, Žalm 139,23.24: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“
Vyznej svůj hřích Bohu a přijmi jeho odpuštění. V Bibli, 1. list Janův 1,9, máme zaslíbení: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“
Je nějaký hřích, který se nedá odpustit? Ano, je to dobrovolné a trvalé odmítání Ducha, a tím samotného Boha. Čteme o tom v Bibli, evangelium podle Lukáše 12,10 (SNC): „Kdo urazí Syna člověka, tomu může být odpuštěno. Ale kdo uráží Ducha svatého, který působí skrze mne, tomu odpuštěno nebude.“
Na znamení opuštění hříchů bychom se měli nechat pokřtít. 3. kapitola evangelia podle Lukáše začíná těmito verši (SNC): „Z Božího pověření Jan Křtitel procházel údolím řeky Jordánu a kázal: ‚Zanechte hříšného života a proste Boha, aby vám odpustil. Já vás pokřtím na znamení vašeho pokání.‘“
Co bys měl udělat, pokud se cítíš jako beznadějný hříšník? Nejprve přiznej svůj hřích. Tak to udělal i král David; jeho úpěnlivá prosba je zapsána v Bibli, Žalm 51,3–5: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.“
Za druhé, popros o odpuštění za svůj hřích. Tato modlitba dále pokračuje takto, Žalm 51,9–14: „Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.“
Nakonec uvěř, že ti Bůh opravdu odpustil; raduj se z toho a zažeň pocit viny. Také Davidovi byl jeho hřích odpuštěn. Radost z Božího odpuštění pak tento král vyjádřil v Bibli, Žalm 32,1–6 (SNC): „Šťastný je člověk, jemuž jsou odpuštěny viny, jehož hříchy byly pohřbeny. Šťastný je člověk, kterému Bůh nepočítá provinění a v jehož srdci není klamu. Dokud jsem mlčel a skrýval svůj hřích, moje kosti vysychaly a celé dny jsem pronaříkal. Bože, ve dne i v noci na mne doléhala tvá spravedlivá ruka, má svěžest se vytratila jako v letním žáru. Proto jsem ti, Bože, přiznal svůj hřích a odkryl před tebou své špatnosti. Řekl jsem: ‚Vyznám se Bohu ze svých hříchů!‘ A tys mi odpustil a smazals moji špatnost i mé viny. Proto ať se každý věrně k tobě modlí, dokud jsou dveře k tobě otevřené, dříve, než nadejde den soudu. Nemusí se bát pak ani povodně.“