Daně

Ježíš nám dal placením daní příklad, jak máme být dobrými občany této země. Když za Petrem přišli výběrčí daně, odpověděl mu, evangelium podle Matouše 17,27: „Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

Ježíš nám radil, abychom platili daně. Čteme o tom v Bibli, Matouš 22,17–21: „‚Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?‘ Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: ‚Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně!‘ Podali mu denár. On jim řekl: ‚Čí je tento obraz a nápis?‘ Odpověděli: ‚Císařův.‘ Tu jim řekl: ‚Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.‘“

Křesťané by měli ochotně platit své daně. Apoštol Pavel v Bibli, listu Římanům 13,5–7, napsal (SNC): „Proto je nutno vládu respektovat nejen ze strachu před trestem; to je i věc svědomí. Ze stejného důvodu například platíme daně. Stát je vybírá v zájmu veřejného blaha a také výběrčí svým způsobem slouží všem, když plní tento svěřený úkol. Dávejte tedy každému, co mu náleží: Komu daň – tomu daň, komu clo – tomu clo, komu úcta – tomu úcta, komu čest – tomu čest.“

Co říká písmo o dluhu na daních? Otevřme Bibli, list Římanům 13,7.8: „Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.“