Svědectví
Pokud jsme sami prožili, že evangelium je radostné a zachraňující poselství, nebudeme schopni si je nechat jen sami pro sebe. Tuto zkušenost poznali i zachránění Izraelci, když v Bibli vyznali, 2. Královská 7,9: „Potom si vespolek řekli: ‚Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha.‘“
Ježíš, než odešel z této země, přikázal svým učedníkům, aby přiváděli ke Kristu další následovníky. Se stejnou autoritou přikazuje Ježíš i nám, abychom o něm vyprávěli druhým a činili z nich jeho žáky, evangelium podle Matouše 28,18–20: „Ježíš přistoupil a řekl jim: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.‘“
Dnešní křesťané nemohou být očití svědkové toho, co Kristus vykonal na této zemi; můžeme však vydávat jasné svědectví o tom, co vykonal svou mocí v našich životech. K tomu je nám v Bibli přislíbena moc Ducha svatého, Skutky apoštolů 1,8: „…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“