Naděje

Naděje pramení ze vzpomínky na vše, co pro nás Bůh učinil. V Bibli, Římanům 5,1.2, se praví: “Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.”

Pokud jsi skleslý, doufej v Krista. Bible nám to radí v Žalmu 42,12: “Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.”

Naděje podněcuje rozvoj dalších hodnotných ctností. V Bibli, Koloským 1,4.5, čteme: “…neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy…”

Jestliže pamatujeme na zaslíbené vzkříšení, naše naděje sílí. Je to doloženo v Bibli, 1. Tesalonickým 4,13: “Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.”

Musíš používat své srdce, abys byl schopen najít naději. Bible se o tom zmiňuje např. v Listu Efezským 1,17.18: “Prosím … abyste … osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu.”